Výlet do Langenlois a návštěva Heurigenhof Bründlmayer

Dlouho jsem nic nenapsala, někteří možná víte, že po krátké těžké nemoci zemřel před více jak dvěma měsíci můj manžel. Starala jsem se o něj doma sama do poslední chvíle, nebyl čas ani chuť cokoli psát. Ale vím, že život musí jít dál, tak jsem se rozhodla strávit pár dní v Rakousku.

Výlet jsem si naplánovala jako svůj dárek k nadcházejícím narozeninám a zvolila jsem můj oblíbený hotel Loisium v Langenlois, kde jsme se s kamarádkou a jejím psem bez problémů ubytovali a užívali si bazénu, koupacího jezírka, a hlavně fantastických snídaní. Výběr je tu po ránu opravdu bohatý, samozřejmostí je rozproudit si krev bublinkami, podávali úžasný ročníkový sekt Grüner Veltliner 2020 od Steiningerů. Jejich vinařství se nachází kousek od hotelu a jsou to známí producenti sektů z různých odrůd, doporučuji navštívit a ochutnat.

Zlatým hřebem výletu byla několikachodová večeře ve vyhlášené restauraci Heurigenhof Bründlmayer. Dlouho jsem tu nebyla, takže mě provázela zvědavost, kam se posunul zdejší šéfkuchař Matthias Schütz. Vybraly jsme si čtyřchodové večerní menu a já zvolila variantu s vinným párováním. Ráda takto ochutnám více vín, někdy tak objevím zajímavé kombinace s pokrmy. Jako aperitiv nemohl chybět rosé sekt od Bründlmayera, můj oblíbený už dlouhá léta a byl opět skvělý. K němu na stole přistál domácí kváskový chléb, máslo a olej z hroznových jader, který si ve vinařství Bründlmayer vyrábí sami (je chuťově nesmírně zajímavý, koupila jsem si ho i domů). Večeře odstartovala divokou makrelou s uzeným úhořem, okurkou a pistáciemi, zdařilé byly zejména uzené a kouřové tóny s doprovodným svěžím Rieslingem Kamptal Terassen 2023 (všechna vína budou z Weingut Bründlmayer). Další byl již teplý předkrm, variace hřibů, celeru, krup z červené pšenice a kari, jídlo samo o sobě trochu víc zemitější, zhodnotily jsme ho nakonec asi jako nejslabší chod. Za mě ho hodně vytáhlo nahoru víno v podobě Räwlander maischvergoren 2023. Naturálně zpracovaný Grauburgunder, dlouho na kalech s atraktivní narůžovělou barvou a vyváženou chutí. 

Hvězdou večera byl hlavní chod, srnčí ve dvou úpravách, jedna v podobě svíčkové narychlo a druhá v podobě tažené kýty v ragú, k tomu fenykl, třešně a smrkové výhonky. Maso excelentní kvality i úpravy doprovodil Pinot noir 2019. Na závěr už nás čekal lehčí desert, jahody, limetka a estragon, k tomu jahodová šlehačka, parádní a nepřeslazené. Nabízeli k němu TBA Gelber Muskateller 2018, jenže já nejsem zrovna milovníkem desertních vín, takže jsem požádala o výměnu za Rosé 2023. Lépe mi k ovocným desertům sedí svěží vína a tohle byla ta pravá kombinace.

Kromě pokrmů chválím přátelský a erudovaný personál, obsáhlou vinnou kartu (spíše tedy knihu) a celkovou atmosféru restaurace. Někdy si sem určitě zajděte, stojí to za to!

PS: Výlet jsem si užila, bylo to poprvé bez manžela, jiné, ale hezké. Po všem těžkém, co jsem si prožila a stále musím prožívat, jsem si odpočinula. Mirku, měl bys radost, snažím se žít dál, jak nejlépe to jde!