Když jsem od Richarda Stávka obdržela pozvání na degustaci oranžových vín, tak jednoznačně prvním pocitem byla zvědavost. Nikdy před tím jsem tato vína nepila, velmi mě zajímala jejich barva, vůně, chuť a celkový dojem.
Oranžová vína se vezou na vlně návratu ke starobylým metodám práce s hroznem, která se používala hlavně v Gruzii. Jedná se o dlouhou maceraci celých hroznů bílých odrůd, nejen během kvašení, ale i po něm (macerace může být i několikaměsíční). Teprve pak se rmut lisuje, často se přidává jen naprosto minimální množství SO2 nebo je víno zcela nesířené. V tomto případě fungují třísloviny jako antioxidant, proto i takto „neupravené“ víno má slušný potenciál k archivaci, která ovšem samozřejmě závisí na kvalitě ročníku. Vinařství Richarda Stávka má biocertifikaci, hlásí se k ekologickým postupům na vinici a zaměřuje se na tradiční postupy i ve sklepě, k nim patří například šlapání hroznů bosýma nohama v dřevěných kádích nebo zrání vína v dřevěných sudech. Tyto postupy by se daly označit jako autentické, proto i název spolku „Autentisté“, kam se řadí také Richardovo vinařství a jehož je jedním ze zakládajících členů.
Během degustace v olomoucké restauraci Entrée jsme ochutnali osm vzorků oranžových vín, některé i velmi raritní, protože Richard je se svými víny velmi úspěšný a dodává do známých restaurací a specializovaných obchodu nejen u tuzemsku, takže některá jeho vína jsou již vyprodaná. Prvním vzorkem bylo cuvée z Neuburgu a Sylvánského zeleného ročníku 2014, hned první oranžové víno mě překvapilo svou vysokou viskozitou, bylo velmi plné, ale zároveň svěží s tóny sušeného tropického ovoce a grepové marmelády. Z dalších vzorků mě nejvíce zaujal Akátový ryzlink, 2011, což je cuvée rýnského a vlašského ryzlinku zrající v akátových sudech. Víno s intenzivní cibulově oranžovou barvou a vůní růžových okvětních plátků a papáji, určitě by skvěle sedlo k mým oblíbeným asijským pokrmům. K desertu bych zvolila Tramínový výběrek, 2011, u něj se rozhodně nezapře tramínová charakteristika s příjemnou vůní fialek a lučních bylin.
Ochutnala jsem také zajímavost, která se nedá úplně nazvat vínem, jednalo se o Medový muškátek (hrozny odrůd Muškát moravský a Muškát Ottonel) z ročníků 2015, 2014 a 2013, kdy Richard rozpustil v hroznové šťávě med od vlastních včel. „Víno“ mělo vyšší obsah alkoholu, bylo hřejivé, aromatické, použití bych přirovnala k desertním a fortifikovaným vínům, hodí se tedy k desertům nebo jen tak na holé pití jako digestiv i přesto, že je zcela suché.
Degustaci oranžových vín hodnotím jako velmi zajímavou a přínosnou, bylo to něco úplně jiného, než co jsem zvyklá pít, od klasického rakouského bílého vína se to tedy liší diametrálně. Pozitivně mě překvapila intenzita těchto vín, díky ní bych je určitě párovala s výraznějšími pokrmy. Osobně si nedovedu představit, že bych oranžová vína pila jen tak holá, přijdou mi hodně gastronomická, tedy velmi vhodná k pokrmům, se kterými vytvoří novou dimenzi chutí a vůní. Oranžová vína od Richarda Stávka jsem určitě nepila naposledy, láká mě spárovat je s mými oblíbenými jídly. Zkuste to také, je to zajímavý zážitek.
