Olomoucká restaurace Entrée se nachází v Hodolanech, v areálu bývalého divadla. Investor celý areál zrekonstruoval a kromě restaurace zde najdete hotel, welness centrum a casino. Na gastronomickém poli jsou relativním nováčkem, otevřeno je od října loňského roku. V kuchyni vládne mladý, talentovaný šéfkuchař Přemek Forejt, který tvrdí, že tvarůžky jsou hanáckými lanýži.
Restaurace Entrée mě velmi zajímala od svého otevření, proto jsem s nadšením využila pozvání pana Richarda Stávka k degustaci jeho vín a následné večeři právě zde. Hned po příchodu do areálu mě velmi zaujala moderní přestavba celé budovy, restaurace se nachází v prvním patře a doslova vás ohromí svým interiérem, jehož autorem je designér Pavel Kříž ze studia Komplits. Při vstupu do restaurace mou pozornost upoutal nejen nádherný dřevěný bar české firmy Lugi a nad ním trojrozměrné lesklé kapky, ale i hbitá obsluha. Odnesli mi kabát do šatny a objednala jsem si kávu, kterou jsem si vychutnala u podsvíceného baru a užívala si pohled do otevřené kuchyně. Prostor restaurace je doslova obrostlý zelení, která vytváří mezi stoly větší intimitu a dojem živosti, což dobře kontrastuje s moderním interiérem a skleněnými okny s výhledem na industriální část Olomouce.
O odpolední degustaci oranžových a dalších vín od autentisty Richarda Stávka se rozepíši zase příště, protože si myslím, že si samostatný článek víc než zaslouží. K večeři jsme byli usazeni uprostřed restaurace k velkému kulatému stolu, kde byly založeny kvalitní vinné sklenice, sklenice na vodu, zajímavé příbory moderního tvaru a látkové ubrousky. První se u stolu objevil pozdrav z kuchyně, tedy amuse bouche v podobě miniporce kokosové polévky ochucené kari s krevetovým chipsem a lístkem koriandru. Lehce pálivá, pikantní chuť skvěle navnadila chuťové buňky k dalším pokrmům. Richard Stávek je nejen vinařem, ale také chovatelem koz, dva chody proto Přemek Forejt připravil z jeho mladého, mléčného kůzlátka. První z nich byla plíčka, játra a slezina dušené ve svíčkové omáčce, k tomu pečená mrkev, syrová čekanka a cibulový chips. Skvělá kombinace jemných chutí, ačkoli nejsem milovníkem vnitřností, tak tohle mi zachutnalo.
Z jídelního lístku jsem si vybrala jako předkrm hodolanskou „máčku“, jednalo se o zdařilý pokus vylepšit původně prosté jídlo typu „co dům dal“, vajíčko připravené s lahodnou tvarůžkovou pěnou nemělo chybu. Dalším vloženým chodem byla kůzlečí rolka a řízeček obalený v petrželovém prachu, zelený hrách a fazole spolu s cibulovým konfitem. Opět zdařilá kombinace chutí, fazolky a hrášek příjemně doprovodily jemnou chuť kůzlečího masa a petrželový prach místo trojobalu je skvělý nápad!
Mám moc ráda zabijačkové speciality, takže jako hlavní chod jsem si vybrala vepřové jelítko. Jednalo se o jelítkové pyré, které doprovodilo vepřovou panenku obalenou opět v petrželovém prachu, dále plátek bůčku a pečené kdoule. Kombinace vepřového masa a kdoulí mi přišla nezvyklá, ale příjemně mě překvapila.
Neodolala jsem ani desertu, citronový curd, zmrzlina z tonka beans, pomerančový sorbet a mandlová sušenka dopadly na výbornou. Na závěr nám ještě šéfkuchař přinesl vtipně servírovanou zmrzlinu z cibulových slupek, byla obložená cukrovou vatou a posypaná cibulových prachem, zajímavá chuť, na mě možná příliš sladká, ale téměř nesladím, takže většině hostů by úroveň sladkosti asi vyhovovala.
Z restaurace Entrée mám velmi dobrý dojem, je zde cítit nadšení z práce nejen v kuchyni, ale i na „place“. Jediné větší výtky se týkají hudby, kterou bych změnila ve prospěch něčeho více komorního, nicméně chápu, že je to otázka osobních preferencí. Druhá výtka se týká háčků na kabelky na toaletách, ale manažer restaurace mě ujistil, že na tom se již pracuje. Moc spokojená jsem byla s úrovní servírovaných pokrmů, vše čerstvé, kombinace chutí neotřelé a na talíři pokrmy tvoří přímo výtvarné dílo. Je vidět, že šéfkuchař své práci rozumí a umí pro zajímavé kreace nadchnout i svůj tým. Vinný lístek je zatím trochu neúplný, ale i to se změní a já doufám, že větší prostor dostanou rakouská vína. Prostředí a interiér přispívá k pohodové a přátelské atmosféře, cítila jsem se zde moc příjemně. Nezanedbatelným plusem je i příznivý poměr ceny a kvality, což je hlavně znát v porovnání s pražskými podniky podobné úrovně.
Celkově mohu restauraci Entrée jen doporučit, mám radost, že se olomoucká gastronomie jejich přičiněním posunula zase o pořádný kus kupředu. Takže se těším zase někdy na viděnou v Hodolanech!
